NOVINKY
  1. Hať – Sudice 2:4
  2. Dolní Benešov – Sudice 7:3
  3. Sudice – Kobeřice 4:2
  4. Šilheřovice – Sudice 5:1
  5. Sudice – Chuchelná 3:1

Předválečné období

V období do první světové války (1914) působily  již ve 23 obcích dnešního Hlučínska Deutsche  Turn und Spielvereine (Německé tělocvičné a herní spolky).

Ze zápisu z jednání obecního zastupitelstva ze dne 27. 2. 1912 byl  tělovýchovný Hrací spolek (Spielverein) založen i v Sudicích. Bylo rozhodnuto, že obec zakoupí louky ke zřízení hřiště, které bude spolek využívat ke své sportovní činnosti. A kolem vybudovaného hřiště zajistí zakoupení a výsadbu 50 ks akátových keřů.

Válečné události let 1914 – 1918 přerušily  veškerou sportovní činnost. 20.9.1919 byla založena v Opavě dle doporučení DFV (Deutcher Fussball Verand – Německý fotbalový svaz) „Nordostgau“ (NOG – severovýchodní župa), která zastřešovala německé fotbalové kluby.

Sudický Německý tělocvičný a herní spolek vyvíjel činnost ještě v dalších letech, např.

16.5.1920 se účastnil v hlučínském hotelu „National“ pracovní schůze německých sportovních spolků k zajištění sportovní slavnosti,

15.8.1937 – DSV Sudice vstoupil do III. třídy mistrovství NOG,

5.9.1937 III. tř. NOG: DSV Sudice – ASV Bolatice 7:3

Politická situace v té době se ve státě stávala stále složitější, řada klubů s námahou udržovala klubovní činnost při životě a události nabraly rychlý spád, když 16. září 1938 byl vyhlášen zákaz shromažďování a tímto zákazem bylo zrušeno pořádání veškerých sportovních podniků – všechny soutěže byly přerušeny. 19.9.1938 pak byla vyhlášena mobilizace.

DSV – Deutscher Sportverein – německý sportovní spolek v Sudicích měl zastavenou činnost na jaře 1938.

V období do května roku 1945 již nebyla kopaná na Hlučínsku organizována.

Novodobá historie sportu v Sudicích započala v roce 1947, kdy se 1.6.1947 konala ustavující valná hromada SK Sudice a předsedou se stal Anselm Bubeníček. SK Sudice byl registrovaným klubem a byl zařazen do hlučínského okrsku III. třídy mezi mužstva SK Bolatice, SK Kozmice, SK Štěpánkovice, SK Kouty, V. Chlebičov, SK Zábřeh, SK Bohuslavice, SK Oldřišov a SK Bělá.

K dalším zásadním změnám došlo po únoru 1948, které výrazně ovlivnilo tělovýchovné hnutí v našem státě. Počínaje jarem 1949 byly soutěže převedeny na systém jaro-podzim, zrušeny župy a hráči sportovních klubů byli přesvědčováni o vstupu do Sokola.

Koncem března 1951 byl připraven návrh okresního přeboru Hlučínska; mužstva bez rozdílu výkonnosti byla zařazena do tří skupin: Již s názvem Sokol Sudice hrál v I. skupině spolu s mužstvy Traktor Kravaře, Sokol Štěpánkovice, Sokol Kobeřice, Elektro Praga Chuchelná, Konopa Bolatice II., Sokol Strahovice a Sokol Kouty.

Z dalších záznamů se dále dovídáme:

1948 – 3.10. – událostí podzimních mistrovských soutěží na Hlučínsku se stal třetitřídní  zápas Sokol Kouty a Sokol Sudice, v němž došlo k vážným nepřístojnostem na hřišti a k insultaci rozhodčího. Hrací a trestní komise SŽF, která dosud řídila soutěže, podala návrh na potrestání viníků a sekce kopané při ČOS potvrdila návrh trestu – vyloučení pěti hráčů a jednoho dorostence z řad sokolských, navíc se rozhodla škrtnout Sokol Kouty ze seznamu odborů a rozpustit jej.

Na tuto událost vzpomíná pamětník a bývalý aktivní člen TJ Sokol Sudice p. Horst Herrmann:

Hned po skončení války byla v Sudicích zřízena stanice SNB a celní úřad (1. července 1945). Příslušníci SNB, kteří do Sudic přišli, vzpomínám si jména Brablec a Hynek, se zasloužili o rozvoj kopané v obci. Byli zapáleni pro fotbal a snažili se pro něj získat i místní kluky. Právě Brabec byl kapitánem mužstva a když 3.10.1948 hráli se Sokolem Kouty v Koutech, koutští hráči napadli Brablece a chtěli ho podřezat. Skončil v nemocnici a Sokol Kouty byl rozpuštěn“.

1951 – nově ustavenou Sokolskou jednotou s oddílem kopané byl Sokol Rohov v sousední obci, který byl dokonce zařazen do třetí skupiny okresního přeboru, odehrál na hřišti v Sudicích dvě sezóny, avšak pro nezkušenost jeho funkcionářů a proto, že neměl v té době vlastní hřiště, podzimní sezónu nedohrál a z okresní soutěže v roce 1952 odstoupil. Během následujících let však někteří rohovští hráči hráli za Sudice.

1957 – schválen nový způsob řízení kopané v kraji a potvrzeno rozhodnutí převést soutěže na systém podzim – jaro. Sokol Sudice byl zařazen do IV. Třídy obvodu Opava ve skupině B se Sokolem Bolatice B, Sokolem Strahovice, Sj. Hlučín B, Sokolem Píšť, Sokolem Vřesina, Sokolem Zábřeh a Sokolem Závada.

1959 – předsedou byl Josef Baránek, trenér Josef Slawik, hráči – Kubný, J. Hluchník, V. Kučeja, E. Kučeja, Balaton, Kosel, Václavík, J. Hluchník, Kašný, Novák, Bubík, E. Hluchník.

1961– Sokol Sudice (26:13 – 15) skončil na druhém místě ve skupině B.

1962 – Sokol Sudice ve skupině B (42:19 – 17) po podzimním kole nebyl bez nadějí na postup.

1967 – Sokol Sudice vítězem IV. třídy skupiny B (49:14 – 20) a postoupil do III. třídy.

1970 – od podzimní části mistrovství byla zavedena na hřištích novinka; rozhodčí byli vybaveni žlutými (pro napomenutí) a červenými kartami pro sdělení hráčům, že musí opustit hrací plochu z důvodu vyloučení ze hry.

1984 – v Sudicích bylo dokončeno budování areálu hřiště včetně rekonstrukce hrací plochy.

1991 – Sokol Sudice postoupil z okresního přeboru Opavska do I.B třídy, kde odehráli jednu sezónu a sestoupili zpět do okresního přeboru (51:18 – 31).

Zdroj: Historie kopané na Hlučínsku  – Jindřich Smolka

Dále pamětník a bývalý aktivní člen TJ Sokol Sudice p. Horst Herrmann (rok nar. 1939) vzpomíná:

„Původní hřiště bylo na stejném místě jako dnes, ale po dobu výstavby nové základní devítileté školy v 70. letech bylo přemístěno na louku, dnes po levé straně ulice Luční. Po otevření nové ZDŠ (2. září 1974) se později prováděla i rekonstrukce původního hřiště a začátkem 80. let se v akci „Z“ budovala i nová sokolovna. Ta stará byla dřevěná bouda, která pak byla přemístěna na provizorní hřiště na loukách.

Já jsem začínal s fotbalem ve svých 15 letech, kdy mě tehdy již zkušený fotbalista a skvělý organizátor Josef Mařádek poslal bez přípravy na hřiště v Šilheřovicích a já jsem dal hned 2 branky. To byl můj první zápas. Mařádek jezdil jako řidič autobusu v ČSAD a tím autobusem nás taky vozil na fotbalové zápasy. Bylo to levnější, protože psal minimálně prostojů. Taky jsme jezdili na zápasy nákladním autem Bohumíra Bubeníčka. Vzpomínám si, že jsme na zápas do Bohuslavic jeli i traktorem a někteří hráči před Bohuslavicemi vystoupili již na poli, protože se styděli přijet traktorem.

V roce 1963 mě donutili bratři Kučejové absolvovat trenérský kurz. Ten probíhal v Opavě na Zimním stadiónu a já jsem se ho účastnil společně s Leo Lukáškem z Chuchelné. Trénoval nás Milan Pouba a Markusek – trenér Vítkovic. Byl jsem první ze Sudic, který měl trenérský kurz.

Musím vzpomenout také některá jména hráčů a organizátorů, např. již zmíněný Josef Mařádek, který ještě ve svých 54 letech hrál zápas v Holasovicích. Dále jména Brabec, Hynek, bratři Vašek a Zdeněk Bubíkovi, Bělošický, Mirek Ševeček, Buksa, Balaton, Liška, Matoušek, Arnošt Levák, vynikající hráč Baník (jeho skutečné jméno), Horst Václavík, Bernard Václavík, Helmut Löhnert, Jiří Bolacký, čtyři bratři Kučejové – Erich, Vilém, Adolf a Bernard, Bubeníček, Géryk Josef, František Janota (brankář), Komárek Herbert, Slawik Josef, Baránek Josef, Heiduček Josef. Baránek Josef byl dlouhá léta předsedou Sokolu.

To jsou jména, možná, že jsem na některé hráče zapomněl, která žila fotbalem v Sudicích. Všichni zapáleni pro sport, bez nároku na nějakou odměnu, se samozřejmostí přiložili ruce k dílu, když bylo potřeba něco udělat. V té době nebyly fotbalové míče, ty spravoval a zašíval Bruno Kostka. Ti, co měli nějakou živnost, přispívali dle svých možností – Anselm Bubeníček, pekař“.

Na začátky fotbalu v Sudicích vzpomíná další pamětník a aktivní člen i hráč p. Josef Heiduček (rok nar. 1933) a doplňuje p. Horsta Hermanna:

„Vzpomínám, že úplně první hřiště bylo v místní pískovně (po pravé straně při vjezdu do Sudic), neodpovídalo rozměrům, ale hrávalo se tam. O nové hřiště, v místě, kde je dnes, se zasloužil policajt Hynek, který sloužil na SNB v Sudicích a byl velký sportovec. Z jeho pozice dovedl místo pro hřiště prosadit a vybudovat. Vzpomínám si, že několik členů Sokola jsme procházeli vesnicí a když jsme přišli k místu nynějšího hřiště, řekl Hynek: „Tady bude nové hřiště“. A bylo. Bylo to místo kolem potoka, zamokřené, uprostřed rostly vrby. Postupně se všechno upravilo, navezla se hlína a postupně se hřiště zvelebovalo. Jako sokolovna sloužila dřevěná bouda, která se pak převezla na prozatímní hřiště na louku, když se začala stavět škola a budovalo hřiště nové. Byla to doba, kdy jsme se zanícením pracovali, abychom si mohli fotbal zahrát“.

 

Další sudický rodák p. Herbert Komárek (rok nar. 1943) vzpomíná:

„V roce 1961 jsem jako osmnáctiletý přestoupil do sudického mužstva mužů, protože jsem od patnácti let hrál za dorost v Kobeřicích. V Sudicích dorost ještě tehdy nebyl. V jedenadvaceti letech jsem jeden rok hrál v Kravařích. Aktivně jsem hrál fotbal do 35 let. Povoláním jsem byl havíř a když jsem ze zdravotních důvodů odešel do invalidního důchodu, měl jsem pak čas se věnovat Sokolu. Dělal jsem takového hospodáře, sekal hřiště, lajnoval, všechno zdarma. Zajistil jsem zavlažování na hřišti a kopíroval jsem různá vylepšení, co byla na jiných hřištích, protože jsem také 25 let pískal okresní přebor a viděl jsem, co kde měli nového, např praporky, lavičky ad. Na rozhodčího jsem měl zkoušky, musel jsem 2x ročně jezdit na semináře a pak dělat testy.

Dnes má naše hřiště rozměry 50 x 102 metry, dříve bylo užší, protože po výstavbě školy hřiště od potoka o 3 metry zúžili, byl tam pískový pás, který byl následně včleněn do hřiště“.

Rolovat nahoru